
Dne 20.dubna 2011 navštívili žáci 5. - 9. třídy Základní školy v Nové Cerekvi Památník Terezín a připomněli si velké utrpení obětí holocaustu. Prohlídka se uskutečnila v rámci projektové aktivity "Ztrácející se národ". Žáci tak navázali na mnohé dosud získané poznatky o osudu Židů v Nové Cerekvi, které zde připomíná synagoga a oba židovské hřbitovy.
Mgr. Eva Hovorková, učitelka ZŠ
Dne 20. dubna 2011 navštívila naše škola Malou pevnost Památníku Terezín, která byla původně postavena na počest Marie Terezie za účelem obrany země, ale nikdy nebyla napadena. Stala se místo toho vězením. Byli v ní vězněni Židé a političtí vězni. Životní podmínky zde byly katastrofální. Co se týče jídla, dostávali vězni najíst jen v malých dávkách. V neděli se vařil „guláš“. Jednou za čas se jim podával tzv. Eintopf, bylo to jídlo, do kterého dávali všechno, co bylo po ruce. Běžné jídlo byly rozvařené brambory ve vodě a řepa. Vězňům chyběl vápník, proto někdy oškrabávali omítku. Koupali se pouze 1x týdně a měli na to pouze 3 minuty. Potom byli vyhnáni ven. Vodou se hodně šetřilo. Z nedostatku hygieny se rozšiřoval tyfus. Postižení, nemocní lidé nebo těhotné ženy se odvážely pryč, protože nebyly schopni pracovat.
Zdislava Zavadilová, 7. třída
Dne 20.dubna se naše škola zúčastnila výletu do Malé pevnosti Památníku Terezín. Bylo zajímavé
i zdrcující, když jsme viděli v jakých podmínkách lidé byli drženi a nuceni k práci. Byli zde hlavně Židé, ale i političtí vězni. Většina lidí si anái nedokáže představit, v jakých podmínkách tam žili. Procházeli jsme jak samotky, taqk velké cely. Samotky byly velké asi 2m x 3m a byl zde jeden záchod a jedna postel. Do této místnůstky se vešlo 10 -12 osob. Větší cely byly velké jako jedna třída. Avšak do této místnosti se vešlo 400 – 600 osob. Vězni spali na tvrdých dřevěných postelích vystlaných slámou. Na dojem je to opravdu zdrcující a smutné. Jsem ráda, že jsem si Malou pevnost prohlédla a doufám, že takové zlo se už nikdy nebude opakovat.
Ludmila Pětíková, 9. třída
Datum 7. Března 1944 se nechvalně zapsalo do historie. Právě v tento den, na narozeniny prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, bylo v koncentračním táboře v Osvětimi popraveno více než čtyři tisíce českých Židů.
Žáci ZŠ a MŠ v Nové Cerekvi si tento den společně s paní Martou Kottovou připomněli. Paní Kottová prošla celkem čtyřmi koncentračními tábory a jako jedna z mála přežila hrůzy holocaustu. Atmosféru před samotnou tryznou umocnil pěvecký sbor školy, který zazpíval českou státní hymnu a několik židovských písní. Potom všichni společně za oběti holocaustu, které přišly o život v plynových komorách, zapálili tryznu. Po besedě byl promítnut film „Poslední vlak“, který pojednával o hrůzostrašné a nelidské cestě Židů do koncentračního tábora. Celé akce se dále zúčastnili přátelé paní Marty Kottové, žáci ZŠ na Pražské z Pelhřimova, členové OS Za synagogu v Nové Cerekvi, představitelé Nové Cerekve a Černovic. Vše bylo navíc zdokumentováno a nafilmováno a bude z této akce vytvořen dokument.
Tato akce ve škole v Nové Cerekvi se konala 7. března 2011.
V rámci Festivalu řemesel a vyznání na Greenway se v Nové Cerekvi v židovské synagoze uskutečnila vernisáž “Dvanáct izraelských kmenů“ výtvarné skupiny NOCE a také koncert pěveckého sboru ZŠ a MŠ Nová Cerekev. Představení se konalo 13. 6. 2010 za účasti představitelů Židovské obce v Praze a pěveckého souboru z německého Pasova. Naše děti zazpívaly pět hebrejských písní s recitací a sklidily obrovský potlesk od přítomných účastníků. Na přiložených fotografiích je sbor školy pod vedením p.u. Habáňové, které patří dík za nacvičení skladeb. Součástí této akce byla i výstava výtvarných prací žáků na naší školy s židovskou tématikou. I tato výstava sklidila velký úspěch.
Další velmi pěkný vzdělávací program se uskutečnil 18. 5. 2010. Lektorkou byla paní Marta Kottová z Liberce. Paní Marta Kottová poznala jako vězeň číslo 505 pravou tvář holocaustu koncentračního tábora Osvětim a dalších třech, kterými jako dvanáctileté dítě prošla. Paní Kottová se narodila v roce 1929 v české židovské rodině. Holocaust židovského obyvatelstva ji tedy zastihl ještě v dětském věku a až realita koncentračních táborů ji teprve postupně nutila předčasně dospívat. Hluboký otřes pro ni znamenala ztráta obou rodičů v Osvětimi. Ve vyprávění paní Kottové však vedle popisů děsivých událostí nechybí ani příklady humoru, dětských her a dalších snah vězněných dětí vymanit se z reality koncentračního tábora. Během svého nuceného pobytu v táborech nějak nezahořkla, naopak byla událostmi zformována do osoby neobyčejných lidských kvalit. Dokáže proto popisovat život v koncentračním táboře se vším děsivým i se vším radostným, co tam jako dítě prožila. Proto bylo její vyprávění tak struhující a autentické. Programu se vedle žáků naší školy zúčastnili i žáci ZŠ Na Pražské Pelhřimov a veřejnost z Nové Cerekve. Paní Kottová věnovala základní škole i dvě DVD, kde se nachází její výpověď, která by měla varovat všechny před hrůzami holocaustu, nacismu a rasismu. Jménem žáků školy bych chtěl paní Kottové poděkovat za krásný program a popřát jí hodně zdraví a vitality na dalších let.
Mgr.Novák Miroslav
ředitel školy
V rámci aktivity „Ztrácející se národ v Nové Cerekvi“ jsme zajistili vzdělávací program - Svátky a zvyky židovské kultury. Tento program proběhl 29.4.2010. Lektorkou byla slečna Zuzana Tlášková ze vzdělávacího a kulturního centra židovského muzea v Praze. Teorie střídala praktické činnosti, žáci pracovali pozorně a velmi nenásilnou formou poznávali tradice židovské kultury. Několik fotografií a vyjádření samotných dětí dokazuje, že se program líbil.
Mgr.Novák Miroslav
ředitel školy
Dne 29. 4. se v naší škole uskutečnila přednáška na téma tradice a zvyky židovské kultury. Povyprávěly nám o nich paní Libuše Hodíková z Nové Cerekve a slečna Zuzana Tlášková
z Prahy). Byli jsme rozděleni do pěti skupin, z nichž se každá zabývala jiným židovským svátkem. Podle zadaných otázek jsme bádali nad různými otázkami, které byly zadány. Dozvěděli jsme se, že obřízka se dělá chlapcům po jednom týdnu od narození, že mohou už od třinácti let číst tóru a mnoho dalších zajímavostí. Pesach je stejný svátek jako naše Velikonoce, akorát se slaví osm dní v dubnu, během nichž se jí nekvašený chléb – macesa. Pojídáním tohoto chleba si židé připomínají svůj útěk z Egypta, při němž si nestihli upéct kynutý chléb. O Pesachu se jídlo podává na sedérových mísách, na kterých najdeme např. hořké byliny, směs jablek a ořechů, zeleninu, vejce, kousek masa, slanou vodu a pohár s vínem. K dalším důležitým zvykům a tradicím patří např. šabat, svatba, obřízka, atd. Přednáška se nám velmi líbila.
Ludmila Pětíková, žákyně 8. třídy
Zúčastnili jsme se přednášky o židovské kultuře. O této přednášce jsme si mysleli, že nás bude nudit, ale nakonec nás velmi zaujala. Byli jsme rozděleni do několika skupin, z nichž každá měla za úkol si něco připravit a poučit o tom ostatní. Seznámili jsme se s termíny jako je např. obřízka, šabat, pesach, atd. Já osobně jsem celou dobu strávil tím, že jsem se učil hrát na šofár ( tj. beraní roh ). Musím uznat, že hra na tento nástroj je velice složitá. Ostatní skupiny si mezitím pilně připravovaly vyprávění o svých nových zážitcích a znalostech, bylo to velmi poučné. Židovské zvyky a tradice mě zajímají, jsem rád za každou takovou přednášku.
Martin Dietrich, žák 8. třídy
V neděli 14. června 2009 se v židovské synagoze v Nové Cerekvi konala vernisáž výstavy MAHARAL, kterou připravila výtvarná skupina NOCE a Občanské sdružení Pro synagogu v Nové Cerekevi. Výtvarná skupina NOCE se snaží svými výtvory a kulturními akcemi přispět k obnově synagogy v Nové Cerekvi. Tyto akce se konají již od r. 2005 a těší se každý rok čím dál většímu zájmu veřejnosti.
Na této akci vystupovali i žáci naší školy. Děvčata 6. a 7. ročníku, která navštěvují hudební kroužek pod vedením p.u. Habáňové Ivy zazpívala a na zobcové flétny zahrála několik písní, z toho tři židovské písně v původním jazyce (Un az der Rebbe zingt, Sisu et Jerusalaim, Od Jišama). Jejich produkce se všem velmi líbila a někteří pamětníci měli dokonce v očích i slzy. Celý soubor včetně p.učitelky zaslouží velkou pochvalu.
Naše průvodkyně, paní Stárková, nás nejprve uvnitř Maiselovy synagogy seznámila s některými zásadními pojmy z oblasti židovské kultury, jako např. co je to judaismus, tóra, kipa neboli jarmulka, ghetto, s principem židovského kalendáře a s některými svátky. Navštívili jsme i Španělskou synagogu, Staronovou i Klausovou. V Pinkasově synagoze jsme si na stěnách mohli přečíst ručně psaná jména Židů, kteří se stali oběťmi nacistické perzekuce, byla mezi nimi i jména občanů z Nové Cerekve.
Starý židovský hřbitov na nás dýchl atmosférou dávné historie, ale i strachu a úcty. Byl založen v první polovině 15. století a spolu se Staronovou synagogou patří k nejvýznamnějším památkám Židovského Města. Nejvýznamnější osobou pohřbenou na Starém židovském hřbitově je bezesporu velký náboženský učenec a pedagog Rabi Löw (zemřel roku 1609), s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti – golema.
Návštěva Židovského města se stala vhodnou motivací pro žáky ke zpracování souborů výtvarných i písemných prací, které poslouží jako doprovodný materiál k výuce o holocaustu a osudu Židů u nás. Práce budou později vystaveny v synagoze v Nové Cerekvi.