STRAŠIDLA Z ČERNÝCH LESŮ, listopad 2010

Strašidla uspořádala svůj sjezd v listopadu 2010 v Černém lese u Brtnice na jihlavsku. Zahájila slavnostním rejem všech zúčastněných strašidel, ježibab, čarodějů a všemožné lesní havěti. Své schopnosti prokázala strašidla při plnění různých poslání,úkolů a strašidelných dovedností. Dalším úkolem strašidel byla kontrola probíhajících úprav na zřícenině hradu Rokštejn. S postupem prací byla spokojena. Přesvědčila se, že harmonogram oprav je dodržován a nastěhování v roce 2834 bude možné. Po návratu do dočasného sídla přispěla strašidla svými návrhy na úpravy okolní krajiny zříceniny. Odvahu jsme prokázali splněním úkolů při noční výpravě. Podpálit les při vypouštění balonů přání se nám skoro podařilo. Těšíme se na další výjezdní zasedání.

 

V LESE JAKO DOMA, květen 2010

    Obyvatelé lesa se tentokrát vydali na průzkum Pardubického kraje. Navštívili jsme hyppologické muzeum ve Slatiňanech umístěné ve zdejším zámku i hřebčín, který se nachází tamtéž. Je zaměřen na odchov a výcvik starokladrubských vraníků. Vydali jsme se po naučné stezce a objevili pohádkové královstvíčko, které se nazývá Kočičí hrádek a dala je postavit kněžna Vilemína, pro své děti.

   Naším přechodným domovem se stala skautská základna v Čachnově. V záchranné stanici „Pasíčka“ pro nás připravili moc pěkný program. Děti si prohlédly zvířata, která jsou zde umístěna, mohly nakrmit volně pobíhající kozy, dozvěděly se některé nové informace o lese a prošly krásnou chráněnou oblastí zvanou „Maštale“. Při zpáteční cestě se podívaly do skalních obydlí ve Zderazu a prohlédly muzeum v Proseči u Skutče. 

   Během celého pobytu si děti vyzkoušely role jak lovených zvířat, tak lovců i záchranářů pomáhajících ohroženým zvířatům. Nejtěžší zkouškou byl asi noční lov sovy, při kterém se vydávaly jednotlivě do nočního lesa pro kořist. Počasí se vydařilo a my se těšíme na příště ...

 

 

Mayská říše, říjen 2009 

    Kdo byli Mayové, jak lovili, do čeho se oblékali, co jedli, kde a jak žili? Jak žijí jejich potomci v dnešní době? Velmi nás zajímalo, jaké to asi v době, kdy se nemuseli obávat „ bledých tváří“, které ohrožovali jejich životy a bezhlavě stříleli zvířata, vyháněli je z jejich vesnic a zabírali jejich půdu, bylo.
     Stačilo pouze několik dnů, abychom se rozhodli vyzkoušet si to na vlastní kůži. Vydali jsme se na pochod dne 2. 1O. 2OO9 a nalezli místo, které se stalo na 3 dny naším novým domovem. Během několika hodin zde vyrostla pravá indiánská vesnice. Učili jsme se přežít ve volné přírodě. „Lovili“ jsme různá zvířata, zlepšovali svou obratnost, poznávali a sbírali rostliny pro Šamana. Při putování přírodou jsme se snažili chovat tak, jak se od indiánů očekává, tedy tiše, ostražitě a ohleduplně k okolnímu prostředí. Spatřili jsme i několik lesních zvířat, která se zde vyskytovala. Prošli jsme  naučnou stezku , která vede pod Křemešníkem.
Po celou dobu našeho indiánského života jsme se snažili si navzájem pomáhat a chránit své nejmenší „bratry a sestry“ našeho kmene. Uvědomili jsme si, jak málo stačilo k tomu,že si o této říši můžeme přečíst už pouze v knihách.

 

Slovanské putování, 2009

    Další školní rok se nám blíží ke svému konci. Stalo se tradicí, že se v tomto období vydáváme s dětmi na nějakou zajímavou cestu. Tentokrát jsme mohli využít i financí z evropského sociálního fondu. Naše kroky směřovaly do chráněné krajinné oblasti Českého ráje. Cestou k našemu cíli, jsme viděli vzácné bílé jeleny v Žehušické oboře. Byla tu u jiná zvířata, která děti viděly poprvé na vlastní oči. Průvodce v oboře nám přiblížil, jak o svěřená zvířata pečovat,aby dobře prospívala.

     Pravým opakem krásného prostředí obory byly stříbrné doly v Kutné Hoře. Sfárali jsme do hloubky 35 metrů do prostor, kde lidé trávili celé dny těžkou pací. Při výstupu na povrch, jsme si na obrazech prohlédli Kutnou Horu té doby. Město bylo špinavé, zasypané hlušinou z dolů. Uvědomili jsme si, jak devastující dopad má těžba na životní prostředí. Následující den jsme si vyšli do nejkrásnější části Českého ráje – Hruboskalska. Děti zde poznaly v Arboretu několik stromů, které zde běžně nerostou. Na krásných vyhlídkách mohly prohlédnout  vápencové skály. Bohužel, i tento krásný kout je poznamenán kyselými dešti. Po  celou  cestu děti zachovávaly pravidla pro pobyt v chráněné oblasti.

     Třetí den našeho putování jsme navštívili zoologickou zahradu v Liberci. Viděli jsme tu i několik ohrožených druhů zvířat. Pozorovali jsme zde chovaná zvířata i během krmení. Naše putování pak pokračovalo výjezdem  lanovkou na Ještěd. Tam mohly děti vidět  nejen nádherné okolí, ale i vysílač.

     Poslední den jsme při zpáteční cestě zastavili na zámku Kačina, kde děti zaujalo především muzeum zemědělství. Zde mohly spatřit i takové stroje a nářadí, které neznají již ani jejich dědové a babičky. Celý náš pobyt byl proložen různými úkoly a hrami, které děti směřovaly ke společné práci.

                                                      

Zvířátka - hurá do CHKO

    Často slýcháváme, že se někdo chová jako zvíře. Nevím, čím si tihle tvorové zasloužili, že k nim přirovnávají lidé své nevychované spoluobčany. My jsme si v naší „CHKO“ žili velmi spokojeně, i když jsme na sebe dočasně vzali podobu různých zvířat a zvířátek. Pochybuji, že někde uvidíte, jak si hrají  zebry se lvem a tygry, myška neutíká  před kočkou (ale zavazuje jí tkaničku), klokan se nestará  o své mládě ve vaku, ale o malého medvídka a další a další ... Dokonce ani hladový medvěd se neodvážil lovit v  našem teritoriu. Po celou dobu našeho setkaní nemusela „velká zvířata“ řešit žádný závažný  prohřešek v soužití s našimi „malými zvířátky“. Některá naše „mláďata“ byla sice tak trošku zaskočena životem v přírodě, ale vše zvládala velmi dobře. Objednané počasíčko bylo opravdu žůůůžo!!! Tato víkendovka měla pouze jednu zásadní chybu a to, že UŽ BYLA ....

Šumava - " Ve stopách Emila Holuba", 2008

Tentokrát se nám opravdu zadařilo. Za vydatné pomoci sponzorů, SRPDŠ a pana ředitele jsme se mohli stát opravdovými cestovateli.Během prodlouženého víkendu (4dny) jsme objevovali krásná místa naší země - zámek Orlík nad Vltavou, plavbu lodí po Orlické přehradě, okolí hradu Zvíkov, pramen Vltavy, překrásné Povydří a při zpáteční cestě Kamenný most v Písku a Prácheňské muzeum tamtéž. Naročné, ale velmi hezké putování zvládli i naši nejmenší cestovatelé z 1.třídy. Všichni pevně doufáme, že to byla jedna z mnoha dalších víkendovek.

Klondike, 2008 

    Naše první zimní víkendovka. Dorazili jsme do oblasti řeky Yukonu v období kdy, zde byly opravdu jen zbytečky sněhu. Ani tato zkutečnost nám však neubrala na našem nadšení. S elánem se stavěly domy,sekalo dřevo... Závody psích spřežení a hledání zlata byla jedna z našich mnoha zábav. Od této víkendovky jsme hrdými majiteli claimů.

 

 

Tramtárie, 2007

Znáte někdo tento podivuhodný kraj ? My už ano. Objevili jsme ho na uplné samotě v hlubokých lesích na tramtárijské základně „Orlovy".Vlivem zdejšiho podnebí, se z nás staly zcela neobyčejné, záhadné, krasné i podivné bytosti. Zdejší pobyt nás utvrdil v tom, že neznámé a cizí může být zábavné, krásné, poučné, strašidelné, tajemné, kamarádské... Domů se nám příliš nechtělo.

Pravěk, 2006

     Kdo by na vlastní kůži nechtěl poznat život pravěkých předků. Po zjištění, že v Kališti je možné se přesunout do této doby, jsme neváhali. Tlupa neohrožených se vydala na cestu. Celou dobu pobytu v pravěku jsme se opravdu nezastavili. Divoká zvířata na nás číhala ze všech koutů, starost o jídlo nás zaměstnávala po celé dny. Díky naší statečné šamance jsme přežili všichni.

Hmyzí říše, 2006

   Slet všech hmyzáků a hmyzaček proběhl na „mraveništi“ na Chválkově. Dostavili se zástupci všech možných druhů. Na vlastní křídla a krovky jsme si vyzkoušeli radosti i starosti těchto živočichů. Náš roj si zalétl i do Jindřichova Hradce na zámek, kde si prohlédl panské bydlení. Po zjištění, že v mraveništi je lépe, se opět vrátil. Všichni zúčastnění by rádi zůstali déle, ale náš čas proměny vypršel. Tak zase příště ...

 

 

Pohádka, 2005

     Do pohádky jsem se vypravili pod dohledem pohádkové babičky, princezny, bandy loupežníků a trpaslíka na Chaloupky. Při mnoha dobrodružstvích jsme museli prokázat své dovednosti a přesvědčit pohádkové bytosti o tom, že pro tento víkend do pohádky patříme. Naše dobrodružství probíhala i v noci. Bylo to fajn a počasí přišlo pohádkové.

Čarodejnice, 2005    

 Naše první a pokusná víkendovka se uskutečnila v Huti u Pacova.  Tématem této akce bylo „ čarodějnické čarování a kouzelnické kejkle“. Účastnilo se jí 24 malých čarodějnic a čarodějů, kteří usilovali o získání osvědčení k  provozování „ čarodějnické praxe ", pod dohledem čtyř zkušených ježibab. Pobyt se zadařil a my měli chuť do další...